Deník Williama BucksePARANORMAL

Deník Williama Buckse (18+) – 3. díl

Předem se omlouvám za mírné zpoždění, ale měla jsem nějaké zařizování a prostě nestíhala. Jakpak se asi William cítí po noci plné vášní?

finger_killer_by_thecolourushproject

23. 9. 1963, Milton (Delaware)

Ráno jsem se vzbudil na lavičce v nějakým parčíku. Musel jsem cestou prostě vytuhnout. Sice mě bolela hlava jako střep, ale moc dobře si na včerejšek pamatuju. Chvíli jsem se cítil jako král, dobyvatel chlupatých prcinek a veliký milovník. Jenže pak… ejhle! Uvědomil jsem si druhou stranu mince. Co když to ta blonďatá mrcha šla někam napráskat? Hubu na to měla prořízlou dost. Začal jsem se nenávidět za to, že jsem jí vyžvanil jednu důležitou věc – moje jméno. A můj ksicht si bude určitě pamatovat taky. Jenže co když vlivem toho hnusnýho vína bude mít vokno? Třeba si bude myslet, že jí to udělal někdo jinej… ne, to je blbost! Musím se odtud zdekovat a to co nejdřív, co když už vstala a šla na fízlárnu? Já debil, taky se hned musím někde vyválet jak nějakej vandrák.

Nechtěl jsem riskovat jít přes město, co kdyby na každém rohu už visely plakáty s mojí osobou. Je veliký problém se zorientovat ve městě, který znáte leda zpoza mříží. Nakonec se mi podařilo dojít přes pole k nějaký silnici. Asi jsem nevypadal dvakrát dobře, ale určitě mi nějaká hodná duše zastaví. Mával jsem na řidiče a zkoušel nahodit co nejvřelejší pohled, jenže jsem se dočkal akorát toho, že nějakej spratek na mě ukázal fakáče – zmrd! Nevzdával jsem to, musel jsem se odsud prostě odklidit. Kolem mě najednou projelo fízlácký auto, málem to se mnou seklo. Ale nezastavili, takže možná, že nám naše Dollynka ještě chrápe. Nebo že by plakala? Najednou jsem si představil, jak se Dolly probouzí a jako překvapení jí čeká dost tlustá a zelená okurka v její píče. Musel jsem se pousmát. I když teď tady stojím na dálnici jak nějakej trotl, musím uznat, že to včera bylo celkem fajn dobrodružství.

Po asi dvou hodinách mi zastavil červený pick-up. Jelikož kabina byla plná, nezbývalo mi nic jiného než si sednout na korbu. Bylo to fajn, vítr mě trošku vyléčil. Jenže jak jsem tak pozoroval míjející krajinu, došla mi další věc. Co když jsem jí včera zabil? Přece jen ta rána flaškou nebyla nejmenší. Chvíli jsem nad tím uvažoval. Pak jsem se začal smát na celé kolo, den z basy, člověk si pořádně zaprcá a ještě frajerku nechtěně odkrágluje. Muhehe, koukám, že toho stíhám docela dost. Až se dostanu do jiného města, začnu znovu, nejdřív se někam zašiju a počkám, až se vše trošku uklidní.

Cesta byla dlouhá, ale nakonec mě moji zachránci vyhodili v nějaký vesničce blízko Wilmingtonu. Byla to hrozná díra, ale jako úkryt to postačí. Rozhodl jsem se, že tentokrát nic nepodcením a jako první si opatřím nějakou střechu nad hlavou. Došel jsem k velké farmě. V ohrádách se pásla zvířata a za velkou stodolou se nacházely ovocné stromy, vzpomněl jsem si na dětství.
„Hej mladej, co se tady vochomejtáš?“ zařval na mě asi majitel celý týhle nádhery.
„Jen se kochám. Víte, vrátil jsem se z Vietnamu, trošku mi tam z toho začínalo hrabat, tak mě poslali domů. Jenže doma jsem načapal svou starou s nějakým maníkem, nasral se a teď hledám místo, kde začít novej život.“ „Vopravdu? Na vojáka moc nevypadáš!“
„Vše co souviselo s armádou, jsem spálil. Nechci na to dále vzpomínat.“
Jo, jestli vás loch něco naučí, tak umět dobře lhát a hrát na city. Farmář je balík, trošku mi připomíná mýho strejdu Eugena, to byl taky takovej pantáta v džínovejch kalhotech s kšandama.
„A co bys jako vod nás chtěl?“ zeptal se farmář a v hubě se mu hejbalo párátko.
„Práci. Jako malej špunt jsem vyrůstal na farmě a trochu mi ta dřina chybí.“
„Což vo to, práce je tu jak na kostele, ale s nějakejma prachama nepočítej.“ ,, „Stačí mi jídlo a postel.“
„Fajn, ale nejdřív si tě vyzkouším. Támhle jsou vidle a támhle chlívy, běž je vykydat. Za chvíli si tě přijdu zkontrolovat.“
„Dobře, pane!“ zařval jsem a zasalutoval.
„Toho pána si strč do řiti, jsem nějakej Kevin a ty jsi… ?“
„Rick Mason!“
„Tak na co ještě čekáš, Ricku, mazej jít kydat!“ zavelel farmář a odešel.
Jeho chůze mi připomínala namrdaného kačera. Usmíval jsem se, dosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl. Vidle jsem našel opřený o stodolu a vešel do chlívů. No, sraček bylo všude plno. Začal jsem kydat. I když to strašně smrdělo, práce mě docela bavila.
„Vidim, že umíš, mladej! Pojď za mnou, moje Eve nám připravila supr baštu.“ řekl Kevin, když se objevil ve dveřích.

Barák měli moc pěknej, to se musí nechat. Takové útulné prostředí. A Kevinova stará vypadala velmi zachovale. Ale její povislý kozy mě odradily od nějakejch pokusů, až Kevin nebude doma. Na talíř jsem dostal výbornou polívku, kterou jsem hned sněd. Věděl jsem, že mě čeká ještě pečínka. Mmmm, a já maso rád. Jaké bylo mé překvapení, když toho masíčka bylo víc. Kevin totiž na oběd zavolal i své dcerky… Judy a Jenu, dvě sedmnáctileté holky. Judy byla bruneta, taková kost a kůže. Neměla žádný kozy. Navíc mě přímo odpuzovaly její vykulený rybí oči. Zato Jena… mmmm… sice měla pár kil navíc (u nás by se řeklo holka krev a mlíko), ale ty kozy, to byly nejmíň pětky! A i když jsem fakt spíš na hubený klisničky, Jeniina prdel přímo sváděla k pořádnýmu projetí a pořádnýmu naplácání. Asi to tady bude ještě zajímavé.

30. 9. 1963, nějaký prdelákov (Delaware)

Dřu jako mezek! Má práce mě docela baví, dokonce jsem zapomněl na všechno to vězeňský peklo, ale přece jen jsem si stanovil nový cíl. Jenu! Včera jsem jí tajně pozoroval, když se koupala… byla tak nádherná. Po jejích ceckách pomalu stékaly kapičky a já bych se tak na ní dokázal koukat hodiny a hodiny. Vůbec si mě nevšimla, takže já si klidně mohl vyhonit do květníku s nějakejma kytkama. Jena bude mou!

Kevin si mě chválil a možná i proto mě pozval na pitku svých kumpánů. Všechno to byli burani jako on, ale jejich samohonka byla víc než výborná. Chlápci hráli na bendžo a já se zlil jak carskej důstojník. Pak jsme se rozešli a i já si šel lehnout. Jenže ani chlast mě nedokázal uspat a tak jsem vstal a tiše bloumal po Kevinově „haciendě“. Bylo dost těžký nenadělat žádný kravál. Procházel jsem zrovna kolem hnědých dveří, když jsem zpoza nich uslyšel ženské zakašlání. Judy nebo Jena? Doufám, že je to ta druhá. I když, jsem dost na šrot a asi by mi nějak extra nevadilo omlátit si koule o kostnatou prdel té holčiny s rybíma očima. Doufám, že jako ryba nesmrdí i ta její škvírka. Musel jsem se přemoct, abych se nerozchechtal. Pomalu jsme otevřel dveře. Byla tma a já viděl jen vlasy vyčuhují zpod peřiny. Přišel jsem blíž a zjistil, že je to Jena. BINGO! Koukal jsem na ní, jak spokojeně oddechuje. Pak jsem z ní stáhl deku. Měla na sobě bílou krajkovanou košilku, která jí sekla. Nezmohl jsem se na nic, jen na tiché pozorování a zároveň obávání, že se znovu přikreje. Jenže Jena jen pokrčila pravou nohu, což umožnilo podívat se jí pod ten zbytečnej cár hadru. Srala mě tma, nebylo nic vidět, navíc se všechno kolem lehce točilo. I tak jsem se ale rukou pmalu přibližoval k jejímu klínu. Byla pěkně zarostlá, ale i přes ty tmavý chlupy jsem cítil jak hřeje. Jena se trochu zavrtěla, ale spala dál. Pomalu jsem jí tam zasunul prst a cítil, jak vlhne. Pak jsem však uslyšel nějakej bordel na chodbě a dal se na útěk.

Ležel jsem v posteli a pořád si čichal k ukazováčku pravý ruky. Voněla krásně a ještě krásnější byla představa, že to nebude dlouho trvat a můj ocas v ní bude až po kulky. Vyhonil jsem si a usnul.

15. 10. 1963, nějaký prdelákov (Delaware)

Přes samou práci nestíhám vůbec psát. Uvědomil jsem si však, že to psaní deníku není zas až tak pitomý. Skoro každou noc chodím na tajňačku za Jenou a strkám do ní prsty. Minule mě napadlo jí je strčit i do prdele, ale to by cejtila a vzbudila se. V tomhle, co dělám, je naprosto hloupoučká. Dnes tady má bejt nějaká oslava a přijede i kapela a prej i spousta lidí. Doufám, že Jenu vyzvu na taneček…

No, tak pod žrádlem se prohýbaly stoly a samohonka tekla proudem. Tancovalo se a veselilo. Ale Jenu jsem za celý večer ani nezahlídnul.  Nechtěl jsem se ptát, kde je, aby to nebylo podezřelý, pořád se divím, že to, co provádím po večerech ještě neprasklo… jsem za to rád. Ale chci víc! Když už všichni byli pěkně na káry, šel jsem Jenu hledat do baráku. Nikde nebyla ani noha. Zamířil jsem k jejímu pokoji a otevřel dveře. Jena ležela v posteli a četla si knížku.
„Co tady děláš?“ zeptala se přísně.
„Chtěl jsem tě požádat o tanec, ale celý večer jsem tě nemohl najít.“
„Není mi dobře.“
„Můžu pro tebe něco udělat, třeba nabídnout samohonku tvýho otce? Víš, alkohol je skvělej lék na bolest, věř mi!“
„No, tak to teda nevim.“
Ale já jo, dáme si jen kapku. Budu to brát jako takové odškodnění, že ses celou dobu schovávala před tanečkem.“
Chvíli bylo ticho.
„Tak jo…“ řekla Jena otráveně.
Samohonka jí očividně zachutnala, mojí placatku vypila během chvilky a pak vstala a řekla, že jde pro další. Pili jsme a povídali si.
„Jsi strašně fajn, Ricku. Ale teď už odejdi, chci spát.“ pronesla najednou.
Já jí ale chtěl!
„Hele, a co se takhle jít projít k ohradám… pro lepší usnutí.“
„Já nevím, co by tomu řekl táta?“
„Tvůj táta je dole totálně na káry, takže je mu to jedno. Pojď.“
Přemlouval jsem jí strašně dlouho, ale věděl jsem, že jí k těm ohradám musím dostat. Chci s ní bejt sám!

U ohrad byla tma jak v ranci, Jena se koukala na farmu a já k ní přistoupil zezadu a dal jí pusu na krk. Pak další a další.
„Přestaň! Myslela jsem, že se jen tak projdeme a budem si dál povídat.“
„To můžeme potom.“
„Po čem?“
Ach jo, tyhle venkovský holky jsou strašně tupý.
„Prostě až si zašukáme!“ její omezenost mi začla lézt na nervy.
„Nééé, to v žádném případě… nechci to s tebou dělat! Budu křičet!“
Už už se chtěla rozběhnout, já jí ale pevně chytil a snažil se jí zavázat pusu. Bránila se a mě dávala dost slušně zabrat. Nakonec se mi jí povedlo shodit do trávy, sedl jsem si obkročmo na ní a po kapsách hledal, čím jí tu držku zavázat. Špinavý kapesník postačil. Pořád sebou mlela, hlavu otáčela ze strany na stranu a snažila se křičet. Vlepil jsem jí dvě facky. Začala bulet. A to se mi líbilo!  Jednou rukou jsem jí držel ruce nad hlavou a druhou z ní strhával hadry. Když jsem jí sundaval kalhotky, čekalo mě překvapení…
„Ty děvko, ty máš krámy!“
Hned jsem jí za to dal další facky a chvíli jen tak na ní seděl a zhluboka oddechoval. Pořád bulela.
„Ale to mě nemůže odradit.“
Sundal jsem si pásek a vzal i její, pak jí donutil se postavit a dotáhnul jsem jí ke dvěma stromkům. Už ani neprotestovala, jen se třásla a brečela, i tak jsem jí však pevně držel. Velmi těžko se mi povedlo její kotníky přivázat ke každému stromku. Ale nakonec tam ležela s nohama do véčka. Zbavil jsem jí kalhotek.
„Zatím ti tam fučí jenom vítr, ale za chvíli ti ho tam fouknu já.“ řekl jsem a začal si rozepínat kalhoty.
Její kozy se mi houpaly nad hlavou, když jsem směřoval k jejímu klínu. Krámy – nekrámy, začal jsem jí lízat. Cejtil jsem jen železitou chuť krve, ale vůbec mi to nevadilo. Pak jsem vzal prst a pořádně jí ho tam vrazil, pak dva a pak celou ruku. Z posledních sil se zmítala, ale když jsem jí tam vrazil ruku až po zápěstí – omdlela bolestí. Začal jsem jí mrdat, mačkal jsem při tom ty její baculatý stehna, až jí tam zůstávaly modřiny. A pak jí ho narval rovnou do prdele, bez ničeho, prostě na prasáka. Šlo to ztuha, ale bylo mi to fuk! Zpod kapesníku byl slyšet řev, jak když zabíjí podsvinče. Držel jsem jí pevně za prdel a když už to na mě přišlo, vyndal jsem ho ven a vystříkal se jí přímo mezi její zakrvácenou dírku a její zakrvácený prdelní věneček. Vyštrachal jsem cigáro a dal si ho. Jena těžce oddechovala a snažila se upoutat mojí pozornost.
„Chtěla bys mi něco říct?“
Kývla.
„A nebudeš řvát?“
Zakejvala hlavou jakože ne. Sundal jsem jí kapesník.
„Pusť mě a já to nikomu nepovím.“ řekla ochraptěle a velmi ztěžka.
Opět jsem jí nasadil na hubu kapesník. A zavrtěl hlavou.
„Teď teprve začíná sranda.“ řekl jsem, vyfoukl dým z cigarety a vajgl jí típl o pravou kozu. Zařvala. A já jí rozerval triko, chytil její kozy a mezi ně vložil svoje péro… pak se jí vystříkal na bradu. Chtěl jsem jí tam nechat svému osudu, ale věděl jsem, že až jí někdo najde, všechno vyzvoní a já budu muset pryč. To se mi nechtělo. Koukala se na mě, její oči měly přímo magický pohled. To utrpení a  bolest v nich mě fascinovala. Vzal jsem tlustej klacek a narval jí ho do kundy. Opět strašně zařvala do kapesníku. Chvíli jsem si s tou kládou hrál, strkal ji hloubš a zase vytahoval, viděl jsem jak se jí do kůže na pičce zarazilo pár třísek a krvácí. Pak jsem jí řekl, že mi ho musí ještě vykouřit. Oddaně jen kývla očima na souhlas. Narval jsem jí svého bouřliváka do pusy a pomáhal jí při pohybu hlavou, jenže ta svině mě kousla! Zařval jsem bolestí, dal jí pěstí a pak už jí jen mlátil hlava nehlava. Všude stříkala krev, cejtil jsem, jak mi pomalu zasychá na obličeji a jak mi od ní nasakujou hadry. Takhle jsem do ní mlátil asi pět minut. Když jsem přestal, zadýchaně jsem koukal na tu její hlavu. Byla pěkně na sračky. Otřel jsem si krev a pot z obličeje.
„Bylas dobrá, kdykoliv se kouknu na nebe, vzpomenu si na tebe, Jeno!“
A na rozloučenou se jí ještě zakousl do bradavky a dal jí na ty její zkrvavený kozy pusu.

Will

Related Articles

2 Comments

  1. Zatím příjemné čtení :), tak zatím jsem zvědav jak se to bude stále vyvíjet hlavní postava a celkový děj.
    Zatím jsem fanouškem tvého psání věřím že to tak zustane. 🙂
    R.R.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button