Djatlovova výprava: Hora plná neobjasněných úmrtí

Jedná se o neobjasněná úmrtí devíti členů turistické výpravy v nočních hodinách 2. února 1959 v ruském pohoří Ural. Členové zahynuli na východním úbočí hory Cholat Sjachyl, což znamená v mansijštině, jazyce kmene Mansijů, „Mrtvá hora“. Smrt výpravy nebyla nikdy objasněna a sovětští vyšetřovatelé došli při vyšetřování k závěru, že příčinou smrti byla spontánní síla, kterou nebyli členové výpravy schopni překonat. Neexistují žádní svědkové události, o celé záhadě existuje řada spekulací a konspiračních teorií. A právě tohle je Djatlovova výprava.

google.cz
google.cz

Výprava se skládala z deseti členů, jejich vůdcem byl Igor Ďatlov. Devět členů výpravy studovalo na Uralském polytechnickém institutu.

Cílem výpravy bylo dosáhnout vrcholu hory Otorten ve Sverdlovské oblasti na Uralu, která se nachází přibližně 10 km od místa neštěstí. Trasa byla zařazena do kategorie III co se obtížností týká, tedy nejnáročnější. Členové výpravy byli zkušení horalové, kteří za sebou měli několik náročných túr a výstupů.

Členové dorazili 25. ledna 1959 vlakem do města Ivdel, které se nachází ve Sverdlovské oblasti na Urale. Následně se na nákladním voze přemístili do osady Vižaj, posledního nejbližšího obydleného místa od hory Otorten. Odsud se přesunuli do opuštěné geologické osady, kde se odpojil jeden z členů, kterému se zhoršil chronický revmatismus. Výprava pokračovala v devítičlenném složení.

31. ledna se dostali na okraj horské oblasti. Tam se začali připravovat na horský výstup. V zalesněném údolí zanechali nějaké potraviny a další vybavení, které mělo posloužit na zpáteční cestu. 1. února se skupina začala pohybovat průsmykem směrem k hoře Otorten. Pravděpodobně měli v plánu dostat se na druhou stranu průsmyku, ale vzhledem ke zhoršenému počasí, sněhové bouři a nízké viditelnosti se odklonili od plánované trasy a začali stoupat na Cholat Sjachyl. Poté, co si uvědomili svou chybu, rozhodli se utábořit na zasněženém úbočí hory, a to i přesto, že se přibližně 1,5 km od tábora nacházel les, kde by se mohli ukrýt před špatným počasím.

Ďatlov se předem dohodl se sportovním klubem, že pošle telegrafem zprávu hned, jak se skupina vrátí zpět do osady Vižaj. Očekávalo se, že se tak stane nejpozději 12. února, ale předpokládalo se, že se expedice může protáhnout. Proto na jejich zpoždění nikdo zpočátku nereagoval. Záchranná operace začala v tu chvíli, kdy se ozvali příbuzní členů expedice. První pátrací skupina se vydala po stopách Ďatlovovy výpravy až 20. února. Později se zapojila také armáda a policie s letadly a vrtulníky. Záchranná skupina objevila zničené tábořiště 26. února. Jeden ze skupiny objevil stan a prohlásil, že byl prázdný, z poloviny stržen a pokryt sněhem. Na místě byly nalezeny boty, oblečení, peníze, potraviny a další osobní věci. Od tábořiště pokračovaly stopy asi osmi nebo devíti osob směrem k okraji lesa. Asi po 500 metrech byly stopy pokryty sněhem. Na okraji lesa objevily pod velkým cedrem ohniště a také dvě první těla. Mrtvé tělo ženy a muže. Byli částečně ohořelí. Větve stromu byly polámané do výšky pěti metrů, podle čehož lze soudit, že na něj šplhali. Tomu odpovídal i nález lidské kůže na jeho kůře, a odřeniny na tělech. V prostoru mezi cedrem a tábořištěm byla v dalších dnech nalezena další tři lidská těla. Zdá se, že se snažili vrátit zpět ke stanu.

Pátrání po zbývajících členech výpravy trvalo více než dva měsíce. 4. května byly nejdříve nalezeny zbytky rozřezaného oblečení a nedaleko od nich i 4 zbývající těla, která byla dříve ukryta pod vrstvou sněhu.

Podle doktora Borise Vožrožděného byla tato těla vystavena extrémní síle, kterou přirovnal k autonehodě. Na vnější pohled nejevila těla žádné známky zranění, a proto je možné, že byla vystavena velkému tlaku. U ženy bylo také zjištěno, že v její ústní dutině chybí jazyk (podle některých zdrojů byl oběti jazyk vytržen).

Přestože se teplota pohybovala mezi -25 a -30 °C, byla některá těla nalezena téměř nahá a některá bez bot, pouze v ponožkách. Je také možné, že se u některých členů projevil jev tzv. paradoxního svlékání, kdy se podchlazená osoba stává zmatená a dezorientovaná a může ze sebe úmyslně strhávat své oblečení, přičemž dochází k ještě větším tepelným ztrátám.

Složky z vyšetřování byly uschovány v tajném archivu a objevily se až v 90. letech, některé části však chyběly.

K záhadnému úmrtí členů výpravy v Ďatlovově průsmyku se objevila celá řada teorií, od působení paranormálních jevů až po testy tajných zbraní. Každá z teorií byla však časem zpochybněna či vyvrácena.

Osud Djatlovovy výpravy tak zůstává obklopen tajemstvím, které inspirovalo americké filmaře k natočení filmu Záhada Hory Mrtvých. Dodnes nemá toto neštěstí vysvětlení. K dispozici je i hra Kholat, která je inspirována touto události.

 

google.cz
google.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.