PARANORMALZáhadná místa

Dům v Otíně

Asi všichni čtenáři těchto stránek viděli horor „3:15 zemřeš“, který je inspirovaný skutečným příběhem, jehož děj se odehrál v Amityville. Nejspíš si myslíte, že to, co se odehrálo tam, není možné u nás. Opak je pravdou – i zde máme podobné domy, jejichž historie je ponurá a plná krve.
Na jihlavsku, v malé vesničce zvané Otín, se nachází nenápadný domek s číslem popisným 11. Je to nejmenší rodinný dům v obci, ale i tak se mu lidé vyhybají a dokonce se šušká cosi o prokletí.
Vše začíná na konci druhé světové války, kdy v domě žije jistý zemědělec Jakub Jeřábek. Pod ním pracuje několik českých pacholků a děveček. Jednoho dne však u jeho dveří zaklepou členové Revoluční gardy a oznámí mu, že se musí přidat do odsunu Němců. Jeřábek se však zatvrdil a řekl, že nikam nepůjde. I když gardisté na muže vyvíjeli velmi silný psychický tlak, k ničemu to nevedlo. Proto nakonec Jeřábka před brankou jeho domu zastřelili. Jeho tělo bylo hozeno do jámy a zahrabáno hlínou. Místo nebylo nikterak označeno. Jeřábkovi příbuzní ostatky po desetiletém hledání nakonec našli a v papírové krabici přenesli na místní hřbitov, kde byly konečně uloženy do hrobu. Po této události místní označili dům za prokletý a kdo v něm prý bude bydlet, toho potká hrozné neštěstí.
Otín

Dům dlouho nemá majitele, až na přelomu 80. a 90. let, se do něj nastěhuje jistý pan Stanislav. Ve vesnici o něm kolovaly zvěsti, že je to velmi zámožný muž. V roce 1991 chtěl výši jeho bohatství zjistit i místní mladík, bydlící o dva domy vedle. Tehdy osmnáctiletý Martin se v listopadu vloupal do Stanislavova domu a snažil se ho vykrást. Jenže byl vyrušen právě jeho majitelem. Martin zpanikařil a Stanislava ubil násadou od krumpáče. Z místa činu si nakonec odnesl padesát korun a tranzistorové rádio. Policie ho však dopadla a soud mladého vraha poslal za loupežnou vraždu na dvanáct let do vězení.
Po nějakém čase se do domu nastěhovala dcera pana Stanislava s manželem a jejich čtyřmi dětmi. Manželství však nebylo idylické. Pár se často hádal. Na konci listopadu 1993 manžel svou ženu zastřelí několika ranami ráže 7.65 mm a nakonec zbraň obrátí proti sobě. Policisté jako motiv určí problematické rodinné vztahy a žárlivost.
Pověst stavby se dostala až do Havlíčkova Brodu, kde slouží duchovní Karel Doležal. Říká, že s podobnými kletbami domů se několikrát setkal a existují možnosti, jak prokletí z domu odstranit. Není nutné volat ihned kněze, celou záležitost může zvládnout i obyvatel takto postiženého domu. Doležal rovněž dodává, že kletby by se rozhodně neměly brát na lehkou váhu.
A jak to v Otíně vypadá dnes? Už pár let tam sice panuje klid, ale stejně je pořád ve vzduchu cítit určité napětí a lidé o domu nemají valného mínění. Ve stavbě by měl údajně žít vnuk pana Stanislava s manželkou. Ta prý první rok na novém místě měla velmi špatné spaní. Slýchávala kroky a tlumené výkřiky. Víc než celá historie domu jí nyní však děsí fakt, že o dva domy dál bydlí propuštěný vrah manželova dědy. A manžel, který se velmi rád napije (a v současné době je ve vězení) Martinovi vyhrožuje, že se za smrt svého dědy pomstí. Snad se z domu kletba stáhne dřív, než se stane další tragédie.
Poznámka: Dva kilometry od Otína se nachází vesnička Stonařov. I zde se nachází dům, kde mnoho lidí našlo smrt. Narozdíl od otínského čísla 11 to bohužel nebylo během let, ale během jedné noci.
V březnu 2001 vtrhl do jednoho z místních rodinných domů jednadvacetiletý Martin K. V domě bydlela jeho bývalá přítelkyně. Mladík nejdříve zabil její rodiče a pak v klidu čekal, až se jeho ex-přítelkyně vrátí z diskotéky. Poté zabil i jí a celou tu vraždící sérii zakončil tím, že spáchal sebevraždu.

Related Articles

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button