Paranormální jevy v Brně

Většina paranormálních aktivit, které vidíme v horrorech nebo o nich někde čteme, se staly převážně v Americe a tak to možná vypadá, že se u nás téměř nic neděje. Opak je ale pravdou a proto vám teď povím o dvou věcech, které se staly v Brně a okolí.

Hády

(Brno – Líšeň)

Mladý pár se šel projít do lesů rozpínajících se nad již opuštěným lomem. Vydali se k hotelu Velká Klajdovka a následně k lomu, který je vidět již z dálnice když se blížíte k Brnu a ze kterého je překrásný pohled na téměř celé město. Ačkoliv lesy v okolí Hády mají své kouzlo za každého počasí, občas umí navodit i tak děsivou atmosféru, že se bezmyšlenkovitě dáte na útěk. To se stalo i již zmíněnému páru. Procházeli se lesní cestou vedoucí jen pár kroků od silnice, když tu najednou je oba přepadl takový nepříjemný pocit. Kdo z vás něco takového zažil tak jistě chápete, že se to velmi těžko popisuje. Jenže u mladého páru tento pocit nabyl takové intenzity, že se ihned rozeběhli k autu a rychle ujížděli domů, kde následně provedli ještě očistu (pro jistotu). Chvíli na to muž kontaktoval odborníka a druhý den se mladý pár s odborníkem na místo vrátili. Určitá aktivita byla potvrzena, ale o co přesně šlo se nezjistilo. Možná se tam něco kdysi stalo? Možná je tam něco, co by se dalo nazvat „Strážce lesa“? Tato událost se stala roku 2006, ale zmíněné energetické pole je tam stále. A kde konkrétně? Nad hotelem Velká Klajdovka, druhá vlevo směřující odbočka ze silnice (kde shodou okolností mladý pár parkoval).

Poltergeist v Bobrové

(Bobrová, okres Žďársko)

Píše se březen roku 2006 a rodina Svobodových zažívá hrůzy, které většina z nás vídá jen ve filmech. Když se řekne „nezvaný host“, většině žen se vybaví pavouk a většině mužů jejich tchýně. Jenže rodinu Svobodových přišel navštívit zcela jiný host. Poltergeist. Hrůzy, které se v domě odehrály nejvíce vnímal tehdy třináctiletý Tomáš, který se teď o všem co se stalo odmítá s kýmkoliv bavit. Celé to začalo prasknutím vodovodních trubek, které vytopily celý sklep i přízemí. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nenásledovalo praskání žárovek jako na běžícím páse. Jen pár hodin na to se začalo sypat sklo z oken. Vyděsilo to i sousedy, kteří se přiběhli podívat co se děje. Sousedka Fojtíková (která žije hned vedle a byla u Svobodových první): „Věřte mi nebo ne, pane redaktore, mně je z toho špatně ještě teď. Pořád slyším ty rány, jak to tam bouchalo. Vyběhla jsem po schůdcích k jejich předsíni a povídám: Mařko, co se to tady u vás děje? A najednou mně zničehonic začaly brnět nohy jak jsem tam stála, možná proto jsem uhnula, jinak by mně to přizabilo.“ Vstupní dveře do domu, které váží více než 60kg, se podle sousedčiných slov samy vyvlékly z pantů a zřítily se na podlahu. Následující noc byla u Svobodových pracovní. Vytírali podlahu, sbírali střepy z  roztříštěných oken a uhýbali porcelánovým talířkům a hrníčkům, které čas od času vybuchovali na poličkách. Tomášova matka Ivana a babička Marie brečely, zatímco děda Rudolf s Tomášem se snažili tvářit jako že se s tím vyrovnávají. Následující den (čtvrtek) v ranních hodinách (přibližně okolo osmé) je přišel navštívit velitel místního dobrovolného hasičského sboru pan Pavel Žilka. Když se rozhlédl tak oznámil, že to asi sami nezvládnou a že kdyby se cokoliv dělo, mají dát vědět. A taky dali. Poprosili o pomoc. To „něco“ totiž nepřestávalo. Začal padat nábytek a s hlasitým rámusem se vysypala i zbylá skla v oknech. Proto pan Žilka vyhlásil v 11:30 hasičům poplach.
„Musím vám říci, že kdybych něco podobného viděl jen já sám, mlčím jako hrob. Vždyť bych vypadal jako blázen. Ale protože nás tam bylo zhruba patnáct svědků, povím vám to. Kolem jedné hodiny, když jsme vynášeli střepy, začaly vypadávat dveře z pantů. Samy, nikdo se jich ani nedotkl. Celkem devatery dveře vypadly, včetně těch, co málem přizabily paní Fojtíkovou.
Pak došlo na skříně, kácely se ode zdí dovnitř pokojů a pak padla i lednice v předsíni. Čtyřikrát jsme ji s chlapama postavili, spadla zas. Dodnes tam leží. Co mě šokovalo nejvíc? Hluboký talíř na stole v kuchyni. Před mýma očima vybuchl a zbyla po něm hrst drtě. To všechno jsem viděl, opravdu. Čím to všechno je, nevím, vysvětlení nemám.“ povídá velitel hasičů. Po domě poletovalo ještě několik dalších předmětů jako například klíče. Místní farář se k tomu vyjádřil zcela jasně: „Já vám řeknu, co se v Bobrové stalo. Je to důsledek chování mladé generace, která si neváží ničeho a doma ji špatně vedou. Proto se může stát, že mladí se klaní zlu a někdy i Satanovi, hrají si s ním i na něho, dokonce ho vzývají. Zapálí svíčku, sedí kolem ní a koketují se zlem. Nevědí, co činí. Možná zapnou spouštěcí mechanismus, který je počátkem zla a ničení.“ A pak farář dodává: „Učím na škole v Bobrové náboženství a nemyslete si, ty děti mi to řeknou, kdo a co dělá a jak se projevuje.“

Stát i jeho úřady však o událostech v Bobrové spíše mlčí. Kdyby jste se tam procházeli teď, ničeho zvláštního si na domě už nevšimnete, všechno tam vypadá jako kdyby se nikdy nic nestalo. Jenomže minulost, ta se nezapomíná a rodina se o událostech, které se staly téměř před sedmi lety odmítá bavit.