HistorkyPARANORMAL

Strašidelné pověsti → Beroun

V dalším díle našich českých strašidelných pověstí zavítáme do středu Čech, přesněji do města Beroun. A můžu vás ujistit, že v sobě skrývá daleko více než jen trojici již odrostlých medvědů, kterou známe z Večerníčku.

historickasidla.cz (autor: Alena Šustrová)

• OHNIVÝ BEHA
Jako v jednom z mála měst si místní obyvatelé nemohou být jistí, jak na zemi, tak ani ve vzduchu. Po nocích by se totiž ulicemi, ale i po střechách či přímo po nebi měl prohánět děsivý přízrak muže, který se projíždí v ohnivém kočáře s ohnivými koňmi, které popohání bičem blesku.
Původ tohoto ducha má dvě verze, které se však shodují v jednom – ve jménu. Mates Rudolf (zvaný též Beha) byl podle jedné pověsti berounským rychtářem, který však během své funkce odsoudil k trestu smrti nevinného mladíka. Když zjistil, že se jednalo o justiční omyl, nevydržel tíhu provinění a oběsil se na půdě svého domu. Druhá verze hovoří o stejném muži, ten ale nikdy pozici rychtáře nezastával, byl to jen velmi zámožný měšťan a člen řeznického cechu. Po velkém požáru, který zachvátil Beroun v roce 1735, však zešílel a oběsil se. Místní si dali podivné události dohromady a to prý mělo vzniknout legendě o ohnivém přízraku.

Ať tak či onak, očití svědkové, kteří ducha údajně zahlédli, vypověděli, že v určité dny se Beha ve svém kočáru projíždí od hřbitova u kostela sv. Jakuba k bývalému popravišti a pak se vrací zpět ke svému domu u Horní brány a zde se obvykle rozplyne.

• O KLEPÁČKOVI
Toto je asi nejznámější postava tajemných berounských pověstí. Během jedné z válek byl nepřátelskými vojáky zajat jistý purkmistr. Nepřátelé ho nutili, aby jim řekl, kam schoval městskou pokladnu, muž však zapíral a zapíral a to i přes fakt, že byl podroben krutému mučení. Když si už jeho trýznitelé nevěděli rady, rozhodli se, že ho podrobí poslední zkoušce – purkmistra přivázali za koně a nechali ho vláčet do doby, než zemřel.
To vše se mělo odehrát v domě vedle městské radnice, na jehož dvoře se ještě dlouhou dobu objevovaly krvavé stopy, které nešly nikterak smýt. Poklad byl uchráněn a je prý zazděn kdesi v berounských sklepeních. Kdo by se ho ale pokoušel najít, musí počítat s tím, že ho bude střežit i duch poctivého purkmistra. Ten rovněž dohlíží na jednání zástupců města a kdykoliv se mu něco nelíbí (ať jsou to intriky, nespravedlnost či faleš), svůj protest oznámí silným boucháním do zdí.

Při přestavbě radnice byla dokonce na počest tohoto strašidla postavena i socha.

• MŠE MRTVÝCH
Pokud půjdete první adventní neděli ve dvě ráno kolem kostela sv. Jakuba a budete slyšet varhany a mít pocit, že vevnitř chodí modlící, nikdy se o tom dovnitř nechoďte přesvědčit!
V tento čas je chrám zasvěcen mrtvým a mši slouží poslední zemřelý berounský kněz. Kdo by do kostela i přes varování vstoupil a podíval se někomu z přítomných do tváře, do tří dnů zemře.

  • Je zajímavé, že obyvatelé města ještě v 19. století věřili, že jim jejich mrtví příbuzní chodí oznamovat blížící se datum smrti. Duchy však viděl pouze potencionální nebožtík, ostatní lidé prý slyšeli jen divné zvuky (např. klepání na okno či dveře) anebo viděli nikým nezaviněný pád nějakého předmětu… *

• DĚKANOVO PROROCTVÍ
O rozsáhlém berounském požáru už padla zmínka, ale věděli jste, že byl předpovězen? Ano, čtrnáct dní před touto tragédií měl děkan Jiří František Procházka velmi děsivý a velmi živý sen. Viděl v něm město pohlceno plameny. Sen ho velmi překvapil a ráno při pobožnosti věřícím svůj sen odvyprávěl, ale ti se mu jenom smáli. Jaké asi musely být jejich reakce, když město opravdu oheň zasáhl?

Říká se, že pokud má Beroun čelit požáru, rozsvítí se v kostelu sv. Jakuba všechna okna, i když vevnitř nikdo nebude. Tři dny až tři měsíce může trvat lhůta, než se předpovězený oheň projeví.

• BEROUNSKÁ BÍLÁ PANÍ
V roce 1612 nechal císařský primátor Jindřich Čížek z Jenštejna postavit ve městě jeden z nejkrásnějších a taky nejdražších domů. Každý poslední den v roce se v něm má zjevovat přízrak ženy v bílém se svazkem klíčů. Je to žena, která kdysi sloužila v jedné měšťanské rodině. Měšťanova manželka si jednou vyslechla děsivé proroctví jedné cikánky. Vědma jí předpověděla utopení obou dětí. Vyděšená žena proto své ratolesti velmi bedlivě hlídala a nenechávala je nikdy hrát poblíž vody.
Jenže na konci toho roku, se v domě slavilo. Všude bylo plno jídla a pití. Když služka dostala příkaz, aby došla do sklepa pro další pivo, nevšimla si, že se za ní tajně plížily i dvě děti. Když se služka vracela, nezapomněla pečlivě zamknout. Děti zůstaly ve sklepě a přes ruch, který panoval v domě, nebylo jejich volání o pomoc vůbec slyšet. Nakonec (když hledaly ve tmě cestu ven) nešťastně přepadly přes roubení do studny a utopily se. Služka byla za svou neopatrnost popravena a její duch tak musí v domě strašit.

• PŘÍZRAKY NA KLÁŠTEŘE
Kdysi stál při městských hradbách dominikánský klášter. V roce 1421 ho však husité během tzv. Krvavého Aprílu vypálili, zbořili a tamější mnichy krutě povraždili. Desítky let tuto tragédii připomínaly jen zbylé ruiny, které pomalu mizely pod křovím.
Městská rada začala přidělovat nevyužité pozemky lidem a ti si zde začali stavět nové domy. Mnohé sousedily přímo s klášterními troskami. To mělo za následek, že se tu děly velmi podivné věci. Obyvatelé domu U Mandlů několikrát spatřili malá zelená světélka, jak poskakují po městkých zdech a náhle zmizí. V církevní svátky se pro změnu v domě U Kloboučníků o půlnoci měly zjevovat mlžné postavy kněze a ministranta. Měly na sobě černé hábity a obvykle za nimi chodíval pes s ohnivýma očima.
V roce 1727 se stala událost, která je dokonce zapsaná v místní farní kronice. Jeden z nájemníků domu Na Klášteře měl v noci podivný sen. Zdálo se mu o pokladu, který je schován v nedalekých zdech. Ihned vstal z postele, popadl krumpáč, lucernu a vydal se bohatství hledat. Několikrát bouchl do zdi a skutečně se jako ve snu objevil malý výklenek, muž posvítil lucernou dovnitř a spatřil kostlivce oděného do kutny. Tak se lekl, že silně onemocněl a do pár dnů zemřel. Poklad zůstal na svém místě.

Osobně si myslím, že berounský Klepáček by se skvěle hodil  do poslanecké sněmovny, ale tam by se nejspíš ubouchal 😀

A jaký názor máte na berounské pověsti vy?

Related Articles

8 Comments

Napsat komentář: Markéta Karasová Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button