Strašidelné pověsti → Brno

Máme tady nový seriál o strašidelných pověstech ČR. Když bude zájem, tak každý týden na našich stránkách přibude jedna nebo více pověstí z daného kraje či města. Abych nezačala kýčovitě Prahou, dnešní pověsti se údajně měly odehrát (a možná ještě odehrávají) v Brně.

P.S.: Mimochodem, kdybyste měl někdo na nějakou legendu či historku tip, stačí napsat 🙂

media.novinky.cz
media.novinky.cz

• ŽENA SE STŘÍBRNOU JEHLICÍ
Uprostřed Cejlu stávala kdysi budova okresního soudu. V tu dobu se zde začala objevovat přízračná postarší žena v kostkovaných šatech, s paraplíčkem v ruce a s velkou jehlicí zabodnutou ve spánku. Procházela se po chodbách a klepala na všechny úřední dveře, když jí někdo otevřel, bez vyzvání vstoupila do místnosti, chvíli na dotyčného koukala a pak mu bledými rty začala vyprávět svůj příběh.
Během svého života to byla velmi krásná a velmi žádaná žena, jenže veškeré své nápadníky odmítala. Měla svůj vysněný ideál muže a nehodlala se té představy vzdát. Roky ubíhaly a žena pomalu stárla. Ve vlasech se začaly objevovat první šediny a na obličeji zase nějaká ta vráska. Lidé jí začali říkat Stará panna a dělali si z ní legraci.
Žena se kvůli tomu trápila, ale osud jí zakrátko měl skutečně představit jejího pana dokonalého. Před její dům začal chodit štíhlý černovlasý mladík a nosil jí květiny. Často je lidé viděli, jak se spolu procházejí Lužanským parkem. Paní byla úplně unesena mladíkovým temným pohledem a svůdným úsměvem. On jí sliboval manželství a nádhernou budoucnost. Žena byla ochotna na obřad vynaložit veškeré své úspory. Mladík si však po nějaké době našel bohatší nevěstu a začal přemýšlet, jak se téhle zbavit.
Byl krásný jarní den a pár se jako vždy procházel parkem. Nakonec se oba posadili na nedalekou lavičku. Když se k mladíkovi žena přitulila, on popadl velkou jehlici a vší silou jí vrazil do ženina spánku. Ta byla na místě mrtvá…
a vrah nebyl nikdy vypátrán.

• O STARÉ CIHELNĚ
Na úpatí špilberského kopce stávala cihelna. Hned za ní stály dřevěné boudy, ve kterých žili cihláři, nejchudší z nich však museli přebývat v dírách vykopaných ve svahu. Lidé se tomuto místu vyhýbali, jelikož nepůsobilo moc veselým dojmem a v noci tu prý mělo i strašit. Když nastala tma, i samotní cihláři slýchávali hlasité sténání a křik. Nikdo však nevěděl, co to je.
Když cihelna přestala vydělávat a byla zbourána, našlo se na místě několik lidských kostí. Zase nikdo nevěděl, odkud se tu vzaly, ale všichni doufali, že už se všechno dá do pořádku a bude tu klid. Kdepak! Kosti nikdo neposbíral ani nepohřbil, takže se nadále válely po zemi. To mělo za následek, že zde po nocích kostlivci naříkali a jejich křik byl slyšet až do města. Lidem naskakovala strachy husí kůže.
Jednou právě křik kostlivců zahnal na místo kaplana, který se vracel z večerní procházky. I když se pomalu vyděsil k smrti, poručil ostatky řádně pohřbít. Od té doby bylo na kopci ticho.

• ZAZDĚNÍ
Dům na zelném trhu č. p. 10 patřil žďárskému klášteru. Není proto divu, že zde jednou přebývala i mladá jeptiška. Ta se ovšem zprotivila jedné sousedce, která měla naneštěstí známé na radnici. Zákeřná žena jeptišku nařkla ze závažného zločinu, který jí byl posléze dosvědčen. Jako trest měla být nevinná dívka zazděna.
Tak se také stalo, jenže její duše nenašla pokoje. Lidé vídávali její mlžnou siluetu, jak se prochází napříč domem a pláče.
Dnes by měl být na místě krámek s hudebninami. Zdejší majitel potvrdil, že i on zde několikrát uslyšel nářek nešťastné jeptišky. Říká se, že až se objeví a řádně pohřbí dívčino tělo, nastane zde klid.

V domě č. p. 20 v Orlí ulici strašil rovněž zazděný muž. Kdysi zde bydlel, ale posléze ho kdosi brutálně zabil a těla se zbavil právě zazděním. Pachatel dal dokonce před místo zazdění i velkou skříň.
Vždy, když se setmělo, se záhadně rozjížděly šicí stroje v krejčovské dílně. Nájemníci si také stěžovali na jakýsi černý stín, který jim usedal na postele a pozoroval je.
Vrah nebyl nikdy vypátrán a nebohému muži asi nikdo nepomohl, jelikož celý dům byl po nějaké době zbourán. Ale kdoví? Třeba se tam zjevuje dodnes.

• DUCH V MASARYKOVĚ ČTVRTI
V malém domu v Masarykově čtvrti jednou bydleli mladí manželé.  Děti ještě neměli, ale museli se starat o manželova těžce nemocného otce. Když se jeho stav ještě více zhoršil, povolali k němu lékaře. Doktor však konstatoval, že nebohému muži začala bít poslední hodinka a rána se nedočká.
Manželé celou noc stáli u lůžka umírajícího. Když otec zemřel, jeho syn mu ještě chtěl zavřít oči, ale najednou z otcových úst vystoupal podivný bílý dým, který se vznesl do vzduchu, otáčel se po místnosti a posléze zmizel. Mladý pár to samozřejmě velmi vyděsilo.
Po pohřbu se situace v domě ještě zhoršila. Byly slyšet hlasité rány a ozývaly se divné zvuky. Kliky na dveřích se hýbaly, dveře se samy otvíraly a v místnosti byly slyšet i čísi kroky.
Když se tohle dělo i za denního světla, manželé byli nuceni dům prodat.

Jana Hykešová

Sarkastická svině bez špetky soucitu, ale jinak milá, přítulná, čistotná, hodící se k starším lidem i na zahrádku. Teď vážně !!! Mám nad sebou dva křížky a zajímám se hlavně o sériové vrahy, tajemná místa a všemožné duchařiny. Když mě nenajdete tady, tvořím undergroundovou poezii. Jsem zvrácená, brutální a někdo by mě nazval úchylnou. Poslouchám punk, psychedelické "hipízárny" 60. let, metal a ráda se uchyluji k vážné hudbě (Beethowen je bůh !) Z filmů mám nejradší Tarantinovky a tvorbu Tima Burtona. Nejoblíbenější film však je Kubrickův Mechanický pomeranč. Moje motto - Přežít s čistým trestním rejstříkem !!!

1 komentář: „Strašidelné pověsti → Brno

  • 11.7.2018 (14:16)
    Permalink

    Kdysi jsme bydleli na Koblizne 9. Kazdy den se zacala blyskat klika, a pote se spustila klika dolu a dvere chodily po byte… Ale postava tam zadna nebyla.. Z tohoto duvodu jsme utekli a prestehovali … Je to tam velmi strasidelne. Nic pro slabe povahy.. Bezte se presvedcit..

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.