HistorkyPARANORMAL

Strašidelné pověsti → Olomouc

Váš zájem o naši novou rubriku mě opravdu velmi překvapil. Vaše tipy na místa jsem řádně prostudovala a u kterých jsem našla nějakou zajímavou historii, tak jí sem popořadě budu přidávat. Samozřejmě, že ne všechna ta místa nějakou mají, v tomto případě se budu snažit něco malého z jejich okolí vyhrabat a pokud ani potom nic neobjevím, dá se přednost jinému městu. Pro dnešek ještě zůstaneme na Moravě a seznámíme se s jednou temnou pověstí z Olomouce.

P.S.: Praze se budu podrobně věnovat během Halloweenského týdne.

Tipy mi samozřejmě posílejte dál 🙂

bzzzt.cz

• O MRTVÉ ŠAFÁŘCE
V polovině 18. století v Jakubském mlýně poblíž Olomouce mlynařil jistý Vít Vypínal. V jeho hospodářství měl šafáře, jakéhosi Martina, a ten žil spolu se svou ženou Lenkou v jedné z chalup. Lenka byla výborná kuchařka a o svého muže i o celé stavení se velmi pečlivě starala. Martin byl pracovitý a tak si vydělával i slušné peníze, ty mladý pár šetřil v malované truhlici. Vypadalo to, že nic jejich spokojené žití nemůže přerušit, když tu náhle…
Toho roku na Silvestra objevil Martin svou ženu v posteli mrtvou. Zkoušel jí oživit, ale marně. Se slzami v očích šel novopečený vdovec smutnou novinu oznámit mlynáři a čeledínům. Také poprosil sousedky, aby Lenku připravily na pohřeb. Ženy mrtvou umyly, oblékly do bílého rubáše a smutného Martina utěšovaly. Ale mezi sebou si pak šuškaly, že Lenčino tělo nebylo ztuhlé a její tváře byly zdravě narůžovělé. I přesto však odnesly Lenku do komory a kolem ní zapálily bílé svíčky.
Venku byla silná sněhová vánice. Vítr se těžce opíral do oken a bylo slyšet kvílení meluzíny. Martin seděl smutně v kuchyni. Večer mu však přišli kamarádi, kteří ho chtěli trošku rozveselit a přivést na jiné myšlenky. Zatopili v kamnech, na stůl položili láhve s punčem a začali hrát karty. Vzduch čpěl alkoholem a kouřem z dřevěných dýmek. Opilý Martin opravdu úplně zapomněl na svou ženu, která ležela ve vedlejší komoře. Během již uvolněné atmosféry se jeden z jeho kamarádů pokusil o vtip. Pronesl, že Martin na tom zase není až tak špatně, teď si prý může vzít mladší, hezčí a bohatší nevěstu. Hned také nadhodil pár tipů a poukázal na případ jednoho ovdovělého souseda, který si mladou ženu vzal a teď se mají velmi dobře. Za chvíli však na to všichni zapomněli a dále se oddávali karbanu.
O půlnoci všichni muži vesele oslavovali Nový rok. Když v tom se náhle otevřely dveře od komory a v nich stála mrtvá Lenka.
V chalupě nastalo hrobové ticho.
Oni si tu topí, zavdávají si a mě nechají mrznout ve studené komoře.“ řekla.
Všichni muži rázem vystřízlivěli a strachy se rozutekli. Martin nevěřícně zíral. Lenka si ho nevšímala, chvíli koukala kamsi do prázdna a pak se schoulila do klubíčka ke kamnům.

Zpráva o zmrtvýchvstání Martinovy ženy se šířila rychlostí blesku. Mlynář ztrácel zákazníky, jelikož si všichni začali říkat, že v jeho mlýně straší. Martin byl z nastalé situace velmi zoufalý, jelikož ho Lenka úplně ignorovala. Nemluvila s ním, ani se na něj nepodívala. Nakonec se proto rozhodl, že zajde pro radu k místnímu faráři. Farář Martinovi řekl, ať si toho nevšímá, že až přijde žena k sobě, sama promluví. Devátého dne Lenka vstala od kamen, svlékla rubáš, uklidila věci nachystané na pohřeb a pustila se do obvyklých domácích prací. Když se Martin vrátil domů, Lenka mu hned začala vypravovat: „Byla jsem daleko, Martine. Ve spánku ke mně přistoupil neznámý plavovlasý chlapec, chytil mě za ruku a vyzval mě, abych s ním šla na dlouhou pouť, že rozhodně nebudu litovat. Vešli jsme pak do hlubokého lesa, na palouk, pak na písečnou pláň, která žhnula rozpáleným pískem a kamením. Nikde však nebyly žádné jiné známky života. Chůze mě začala zmáhat a unavovat, bolely mě nohy, bylo horko až k zalknutí. Ten krásný mladík mě však povzbuzoval k vytrvalosti a hlavně ke spěchu. V dálce se na obzoru rýsovala jakási chaloupka, ke které nebyl žádný přístup. Okolo ní neslyšně tekla široká řeka. Mládenec mě vyzval, ať zůstanu na břehu, že se zeptá, zda smím vstoupit, a pak přeběhl po vlnách. Začala mi být zima. Za mladíkem se zavřela dvířka chaloupky a na práh usedl velký černý pes. Koulel očima jako dvě lucerny, zlověstně vrčel a cenil zuby. A já čekala a čekala. Bylo to jako věčnost. Pak se náhle ten mladík vrátil a sdělil mi, že vstoupit nesmím, jelikož ještě není můj čas. Vzal mě do náruče a hned jsem byla zpátky. Ještě jsem se ho zeptala, kde jsme to byli a on mi odpověděl, že v údolí smrti. Tak jsem tu Martine, zase u Tebe.“
Martin byl z toho velmi překvapený.
Lenka se opět s vervou pustila do domácích prací. Vše bylo jako dřív, jen někdy se stávalo, že najednou ztuhla a notnou chvíli koukala do prázdna. Změnila se i v chování a z jejího muže se stal podivín. Málokdo k nim už zašel na návštěvu.
Uběhlo devět let a byl tu zase mrazivý Silvestr. Na místním hřbitově se zrovna do země spouštěla jedna rakev. Tentokrát se Lenka z údolí smrti již nevrátila. O devět dní nato se do stejného hrobu spouštěla druhá rakev, i Martin opustil svět živých.
Do jejich domku se nechtěl nikdo nastěhovat a tak ho mlynář nechal zbourat. I přes trosky, které z obydlí zbyly, se lidé místu vyhýbali. Hlavně za tmy a na Silvestra. Když někdo našel odvahu a šel se k bývalé chalupě podívat, mluvil pak o strašícím mlžném přízraku mladé ženy.

Related Articles

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button