Parapsychologie

Parapsychologie se snaží vysvětlit paranormální jevy (tedy i strašení) ve shodě se soudobým stavem vědeckých poznatků a světovým názorem. Zavrhuje hermetickou tradici i náboženství. Snaží se používat vědeckých metod ke zkoumání. Tvrdí, že všechny nepochopitelné jevy jsou projevem dosud neznámých psychických energií živého člověka.


a97c79c17b_99589774_o2

Strašidelné jevy, které se vážou k určitému místu

Jedná se o známá strašidla na hradech, ve strašidelných domech, v podzemí. Zde převládá názor, že se jedná o energetický otisk nějaké události (někdo říká psychosomatická zóna), kde bylo vyzářeno značné kvantum psychické energie (například při vraždě). Obraz události se zachytí ve starých zdech nebo nábytku, čímž vznikne cosi jako psychický hologram. Tento obraz ale časem slábne. Zajímavé je, nakolik se tento fenomén podobá tzv. bludným přeludům okultistů, rozdíl je pouze v tom, že nosič informace je hmotný. Vlastní mechanismus vytváření tohoto fenoménu je dosud, bohužel neznámý. V poslední době se objevují další zajímavé teorie. První z nich je Shaldrakovo “morfogenetické pole”, které je definováno jako:

“Neviditelné organizující struktury, které vytvářejí tvary véd, jako jsou krystaly, rostliny, zvířata, ale mají také vliv na jejich chování. Tyto pole obsahují informace nashromážděné celou historií a evolucí, něco ve smyslu Frcudovy rasové pamětí, Jungova kolektivního nevědomí, anebo Learyho “neurogenetického obvodu.”

Shaldrake tvrdí, že morfogenetické pole není fyzikální povahy a existuje mimo materiální svět. Díky tomuto poli mohou podobné struktury navzájem komunikovat mimo prostor a čas.

Velmi populární se v poslední době stala teorie paralelních světů. S hypotézou oken přišel v 60. letech Američan John Keel. Zhruba řečeno – autor předpokládá, že kromě našeho světa existují ještě světy paralelní, které za běžných podmínek nemůžeme vnímat, nicméně možnost prostupu z jednoho světa do druhého existuje – buď při vzniku specifických okolností nebo na speciálních místech označovaných jako energetické uzly či brány. Na konto tohoto fenoménu lze vysvětlit nejen výskyt strašidel, ale i tajemná mizení lidí, zjevení nezemských tvorů a podobně. (Podrobněji se o této problematice můžete seznámit například v knize pana Hrušky Paralelní světy.)

Strašidelné jevy, které se váží k určité osobě

V tomto případě se jedná o známý fenomén známý jako poltergeist. Jedná se o tzv. “hřmotící duchy” – tato strašidla se projevují nejrůznějšími zvuky (kroky, bušení, rány, hlomoz), nevysvětlitelnými pohyby předmětů (skříně odsunuté ode zdí, padající nádoby, samovolně vyšroubovávající se žárovky), mnohdy připomínající zlomyslné kousky neviditelného uličníka, poruchami elektrické instalace a telefonů, samovzplanutí ohně a podobně.

Bylo vypozorováno, že se dějí pouze tehdy, je-li přítomna určitá osoba, převážně dítě v pubertě (ale také mladší tří let nebo žena v přechodu). Zřejmě má taková osoba psychokinetické schopnosti, aniž si to sama uvědomuje.

la-parapsychologie-une-veritable-opportunite-scientifique1

Strašidlo jako individuální prožitek

Pokud mluvíme o fenoménu strašidel, musím především upozornit na to, že se převážná většina strašidelných jevů odehrává v prožitkové oblasti. Jedná se o subjektivní zážitky, které (kromě pro pozorovatele) nemusí odpovídat konvenční realitě. Neodehrávají se v materiálním světě, a proto se nedají vědecky zkoumat a zaznamenávat fyzikálními přístroji. Jedná se o jakýsi “sen”, ale se všemi atributy reálnosti. Soudobá věda neuznává jejich realitu a označuje je jako iluze, halucinace a podobné patologické stavy. Nicméně nemusí tak tomu být (alespoň ne ve všech případech), neboť na tyto “halucinace” reagují senzibilové, zvířata i malé děti.

Strašidla, která se “projevují” v našem světě

Mnohem vzácnější, ale také zajímavější a záhadnější, jsou případy, kdy se strašidelné jevy odehrávají v oblasti jevové. Tady se ocitáme v “šedé zóně” ležící mezi vědomím a hmotou.

Zde se strašidelné jevy sice projevují jako subjektivní, ale současně mají i objektivní stránku, to znamená, že jsou spojeny s fyzickými jevy ve světě konvenční reality – zanechávají stopy ve fyzikálním světě a mohou být pozorovány i ostatními lidmi v běžném stavu vědomí.

Zdánlivě to odporuje logice, ale podobných kvantovou fyzikou doložených jevů je kolem nás hodně – vzpomeňme třeba na “obyčejný” elektron; ten je současně elektromagnetickou vlnou i hmotnou částicí, o které navíc nemůžeme dostatečně přesně říci, kde se nachází. A přesto díky proudu elektronů svítíme, topíme, jezdíme. To jen potvrzuje nutnost i v případě strašidelných jevů opustit myšlení současným mechanistickým způsobem.

Jelikož se zmíněný typ “strašidel” projevuje i fyzikálně, je možné jejich projevy zaznamenat a měřit fyzikálními přístroji. (Je ale zarážející, jak často selhává elektronické zařízení v kritických okamžicích experimentu. Často podivná shoda okolností nedovolí záznam, který by byl důkazem. Jako by se “strašidla” bránila svému zkoumání.)

Z hlediska parapsychologie tudíž existuje hned několik typů strašidelných jevů, které je nutno zkoumat podle jejich povahy rozdílnými metodami. V žádném případě nelze všechny projevy “duchů” či “strašidel” strčit do jednoho pytle s nálepkou “duševní choroba”. Naopak, zkoumání těchto mezních jevů může přinést mnoho zajímavých odpovědí na otázky, které dnes možná ještě ani neumíme položit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.